Tádž Mahal

Tádž Mahal je monumentální pomník v Ágře ve státě Uttarpradéš v Indii. Nechal ho vystavět indický mogul Šáhdžahán na památku své předčasně zesnulé ženy Mumtáz Mahal. Od roku 1983 je Tádž Mahal zanesen na Seznam světového dědictví UNESCO.Pro mnoho lidí se Tádž Mahal stal symbolem Indie. Ročně jej navštíví 7–8 milionů návštěvníků. Pro svoji architektonickou výjimečnost se tato 73 metrů vysoká stavba stala v roce 2007 jedním z vítězů ankety Nových sedm divů světa.Vlivem měnícího se osvětlení v různých denních dobách nabývá mauzoleum zajímavé barevné odstíny. Ráno je jeho barva narůžovělá, navečer mléčně bílá a dopadnou-li na něj měsíční paprsky, zbarvuje se do zlata. Pozorovateli připadá, že se vznáší mezi nebem a zemí, k čemuž přispívají jak proporce stavby a její symetrické členění, tak její zasazení do okolních zahrad s vodním prvkem.Smrt mogulovy manželkyJde o historii islámského mughalského vladaře Šáhdžahána a jeho milované ženy Ardžumand Banu Baygam, které se říkalo Mumtáz Mahal . Mocný Mughal byl ještě princem, když se v roce 1612 oženil s půvabnou patnáctiletou dcerou vysokého úředníka Ásafa Chána. Šáhdžahán ji sice přidal ke svému harému, ale brzy poznal, že si Mumtáz zaslouží veškerou jeho pozornost. Při oficiálních příležitostech sedávala po jeho boku, doprovázela ho na dobyvačných výpravách a probírala s ním státní záležitosti. Milovaná žena porodila svému obdivovateli osm synů a šest dcer, avšak v roce 1629 při porodu posledního dítěte ve věku 36 let zemřela. Císařovi prý u smrtelné postele jeho ženy náhle zešedivěly vlasy. Po její smrti vyhlásil vdovec dvouletý státní smutek, během kterého bylo zakázáno slavit, poslouchat hudbu, nosit šperky a používat parfémy. Jeho žal byl tak veliký, že pro ni truchlil celé dva roky a učinil slib, že postaví pomník hodný její památky, něco, čemu by se nevyrovnalo nic na světě. Na důkaz hlubokého zármutku slíbil truchlící manžel postavit mrtvé ženě mauzoleum Tádž Mahal . Mughal si nechal povolat architekty, inženýry, sochaře a kaligrafy z Persie, Turecka, Samarkandu, Benátek i Francie. Vedoucím architektem byl Istad Usa z Íránu, který stavbu navrhl tak, aby symbolizovala krásu a věčnou lásku.